Adash na vrcholu

Vstupenky na koncert vokálního souboru Adash na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro byly beznadějně vyprodány a hlediště před začátkem koncertu bylo plné napětí. Jaké to asi bude? "Třída hebrejštiny" však obstála a diváci si odnášejí nezapomenutelný zážitek.



Boční uličkou procházejí postavy dívek, vystupují z přítmí sálu na vyvýšený almemor. Světlo stojacích lamp, které ozařují ústřední scénu, proudí působivým maurským interiérem synagogy. Je beznadějně vyprodáno. Chvíle před prvními tóny bývá naplněna zvláštním napětím. Posluchači si v duchu kladou otázku: „Jaké to bude?“, zároveň se však už nechávají vést průvodním slovem doc. Tomáše Novotného. Přesně po pěti letech od prvního veřejného vystoupení pěveckého souboru Adash „na půdě“ katedry HV stojí dnes tato třída hebrejštiny před vrcholem své kariéry – koncertem na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro…

„Měl bych Vám povědět, jak k tomu vlastně došlo, že jsme se dostali až sem, na Pražské jaro“, vysvětluje v úvodu jedné z písní doc. Novotný. „Při jednom z našich vystoupení nás slyšel slavný český klavírista Ivan Moravec, člen festivalového výboru…“ Adash jej nadchl natolik, že se po koncertě zeptal doc. Novotného, zda by nechtěl vystoupit se svým souborem v rámci tohoto významného hudebního festivalu. Ten, zprvu poněkud překvapen, souhlasil… Po zhodnocení nahrávek i živých vystoupení souhlasil i výbor festivalu a rozhodl se udělit Adashi výsadu samostatného koncertu při letošním ročníku.

Slavnostní napětí v sále proťaly sólové tóny písně na uvítání soboty Lecha dodí. Jejich obsažná jednoduchost, čistota prostá a zároveň velmi naplňující jako jehla protkává chrámový prostor… při opakování úvodní melodie se plynule přidává sbor, nová barevnost, avšak vznešená čistota přetrvává…

Osvěžujícím „bonusem mimo program“ se stala hned v úvodu zařazená rozverná skladba v jidiš, židovský pozdrav posluchačům z úst sólistky Barbory Baranové, Šolem alejchem. Následovala ukázka tvorby klasických autorů, písní na hebrejské texty: Mizmor l´asaf Salomone Rossiho, polyfonní Chaddesch jomenu Wilhelma Würfela. A pak, právě na místě, kde v první půli 19. století působil jako synagogální varhaník hudební skladatel František Škroup (stála zde nejstarší pražská židovská modlitebna), zazněly po více než 150 letech dvě jeho skladby pro sbor a sólový kvartet: Lcho dodi a Halelu joh avde Adonoj. Jádro koncertu však tradičně tvořily oblíbené svatební písně, které se setkaly jako vždy s nadšeným ohlasem publika.

Doc. Novotný obohacoval program zasvěcenými komentáři k jednotlivým skladbám, svým humorem dotvářel příjemnou atmosféru vzájemnosti, známou z mnoha jiných koncertů. A tak se podařilo již po několika skladbách uvolnit přísné konvence i v tak vznešeném prostředí jako je Španělská synagoga a při tak formální příležitosti jako je Pražské jaro. Jen někteří posluchači se nesmáli – cizinci.

Závěr: Mohutný neustávající aplaus, květiny, několik přídavků, nadšené pohledy diváků, obdivné větičky… Jsme rády. Pan docent je rád. A každý z nás si odnáší nezapomenutelný zážitek z toho, co by před pěti lety nepředpovídal ani ten největší snílek.

00.00. 0000
Listy Ostravské univerzity